Malý vinný bar, či chcete-li vinotéka se nám postavil do cesty na podzimním vandru po severních Čechách. Do odjezdu vlaku zbývala půl hodina, vinotéka nabízela nekuřácké prostředí i kávu a tak jsme se rozhodli vejít dovnitř.

A neudělali jsme chybu. Malá a světlá vinotéka, obsluha vstřícná a sdílná. Původně to vypadalo na deci nějaké sudovky, ale u stolu nás zaujal lístek „Tento týden koštujeme“ a pod ním čtyři vína ze Slovácka. A v degustační dávce 0,5 dl. Ideální.

Protože jsme stále počítali s brzkým odjezdem vlaku, začli jsme degustaci netradičně rovnou polosuchým  – CH 2011, pozdní sběr, Lenka a Martin Kadubcovi, Lipov – a polosladkým vínem – RB 2013, výběr z hroznů, Vyskočil Stanislav, Blatnice pod Svatým Antonínkem.

Paní sommeliérka nás upozornila na to, že vinice, ze které pijeme RB dala poslední sklizeň v roce 2014 a nyní je již vyklučena, že Lipov je malá vinařská obec v Bílých Karpatech a dodala ještě pár osobních vzpomínek k vinařstvím.

Vína byla… skvělá 😉 A tak bylo jasné, že vlak nám ujede 😀 Vyzkoušeli jsme zbylé dva vzorky z nabídky. Suchý MOPR 2014, kabinet, opět Vyskočil Stanislav z Blatnice pod Sv. Antonínkem a růžový ZW 2013, pozdní sběr od Jana Polehni ze stejné vinařské obce. Opět nebylo vínům co vytknout a jejich kvalita a debata nad nimi se vstřícnou a znalou obsluhou nám projasňovala zatažený den 🙂

Otázka byla, co pít dál? Do sudovek se nám jít nechtělo, byť už podle ceny a taky podle kvality otevřených lahví by nás asi neurazily. Nicméně paní sommeliérka nezaváhala a vytáhla další otevřené lahve…

No a tady se bohužel projevuje můj amatérismus, protože jsem si vína vychutnávala, ale řádně si nezaznamenala o jaká se jednalo 🙁 Nicméně špionováním v mojí paměti, v paměti mého chotě a na FB VínoHrádku jsem došla k tomu, že jsme pili RR 2012, výběr z hroznů, edice „7“ od Františka Polehni z Blatnice pod Sv. Antonínkem a  Hibernal 2014, pozdní sběr, suché od Jana  Polehni z Blatnice. No a ještě tam bylo jedno velmi dobré červené, byť poněkud kratší než bych podle vůně a stáří čekala.. No ale zabte mě, nevím, jaké víno to bylo 🙁

Po těchto sedmi vzorcích jsme některé ještě zopakovali, zakoupili láhev CH 2011, dali si kávu, na cestu si nechali zabalit klobásku (uzenářství u Bejrů, Kněžmost) a jeli vlakem o dvě hodiny později než bylo v plánu 🙂

Pokud zamíříte na sever a ocitnete se poblíž VínoHrádku a bude otevřeno, vstupte. Neprohloupíte.

-pav-

P.S. Toto není zaplacená reklama, ale radostný článek uťapaného vinaře, který se na nehostinném severu napil dobrého vína 🙂

Edit 30.10.2016: Po roce je všechno jinak. Z blíže neznámých důvodů již tato příjemná vinotéka v Hrádku nad Nisou nefunguje 🙁