Višňové víno není něco, co bych pila často. Višňové víno, které jsem kdysi pila bylo z Lednice a chutnalo tak, že jsem málem nepoznala, že není z hroznů. A bylo velmi dobré.

Sousedi si koupili višňové víno ze Chateau Lednice, ročník 2013, polosladké, z višní z moravských sadů . A dnes nás na něj pozvali. Mě jakožto „odborníka“ 🙂 Chtěli znát můj názor, protože jim moc nechutnalo.

Nalili, čichla jsem si… nedivím se, že nechutnalo. Přestože popisek sliboval výraznou vůni višní a vánočního cukroví, já cítila koňský pot. Nevím, zda tato vína zrají v sudu, ale mně vůni višní přebila živočišnost. A bohužel chuť  tomu odpovídala. Musela jsem se zasmát, že si soused oddychl, že mi víno také nechutná 🙂

Ovšem na stole byla jiná lahev, stejné víno, ale zakoupené jinde a po bližším zkoumání jiná šarže. Ročník neuveden, z višní ze sadů Mendelovy univerzity, také polosladké. Přemluvila jsem ho, ať láhev otevře. Byla jsem zvědavá, zda i jiná šarže bude stejně špatná.

Již ve vůni bylo jasné, že to co cítíme zde jsou opravdu pecky višní, trochu perník a povidla. A chuť jemná, hladivá. Na šarži tedy hodně záleží. Lahve byly plněny ve stejném roce, dva měsíce po sobě. Ze kdy bylo víno, to jsem nezjistila.

Soused se smál: „Kdybychom tuhle láhev otevřeli jako první, tak jsme vás dneska neměli na co pozvat.“ 🙂

-pav-