Po dlouhém teplém podzimu se nám pořádně ochladilo a tržiště obsadily stánky se svařákem.

Jak dlouho už nás vlastně svařené víno provází? První zmínky o směsi horkého vína a koření se objevily více než 800 let před naším letopočtem v Homérově Odyssee, kdy bohyně Circe tímto nápojem omámila a posléze začarovala Homérovu družinu. Wikipedie dále uvádí zmínky o teplém kořeněném víně z Říma 2.století n.l. Oficiální recept na svařené víno pod názvem Hypocrat vyšel v kuchařce z roku 1390. Svařené víno nebylo považováno za příliš ušlechtilý nápoj, například ve viktoriánské Anglii se tímto způsobem zužitkovávalo nesprávně skladované víno dovážené z Francie.

Dnes má svařené víno mnoho podob, nejklasičtější verze je ta z červeného vína s přídavkem skořice, hřebíčku, badyánu, cukru a citrusů. Ideální je chuťově plné a výrazné víno, doporučuji spíše ta z jižních zemí. Co se týče lokální produkce, sáhla bych po Zweigeltrebe, z bílých pak po Muškátu. Důležitým pravidlem je víno nevařit, pouze zahřát na teplotu okolo 75 stupňů. V opačném případě se nejen vypaří alkohol, ale může se velmi nepříjemně změnit chuť přidaného koření.

Mimo Evropy je svařené víno oblíbené i v jiných zemích a téměř každá má v receptu svoji vlastní „vychytávku.“
V Anglii jej pijí hlavně na Vánoce, nechybí v něm kardamon a zázvor, často se přidává i brandy.
V německy mluvících zemích se setkáme i s variantou z bílého nebo ovocného vína, oblíbená je přidaná vanilka a rum nebo likér. Pro větší efekt  je víno někdy servírováno se zapálenou homolí cukru namočenou předem do rumu – nápoji se pak říká Feuerzangenbowle.
Severské země preferují variantu se zázvorem a hořkým pomerančem; víno s kořením nejprve zahřejí na 60 stupňů a nechají minimálně hodinu macerovat. Před podáváním víno bez koření ohřejí a servírují s rozinkami, spařenými loupanými mandlemi a kořeněnými sušenkami.
Francouzi nedají dopustit na své jen minimálně sladké vin chaud – svařené víno se skořicí, medem a pomerančem, poměrně častý je i přídavek vínovice.
Svařené víno nechybí ani na americkém kontinentu. V Kanadě je slazené javorovým sirupem; jako nápoj na oslavu zimního slunovratu je oblíbené v Chile a jako dědictví evropských přistěhovalců si jej hýčkají na jihu Brazílie.

Já na svařák chodím tradičně před Vánoci s kamarády na Náměstí Míru, ten zdejší je opakovaně hodnocený jako jeden z nejlepších v Praze. Prozatím nejsilněji se mi ale vryl do paměti svařák, který nám před lety u příležitosti oslav svátku svaté Lucie v Curychu připravila kolegyně ze Švédska. Kombinace nápoje z aromatické Riojy a výtečných domácích perníčků Spekulatius zatím zůstala nepřekonána

-luc-