Jak jsem slíbila v minulém díle seriálu o Gruzii, představím vám postupně vinařství, která jsme v Gruzii navštívili.

Ještě před tím se ale zmíním o rozdílech ve výrobě vín v kvevri od západu Gruzie až na východ. Vzhledem ke kvalitě hroznů se v západní Gruzii do kvevri vrací pouze 10-30% třapin, hovoříme o tzv. imeretinské metodě a čím dále na východ se do kvevri dává větší poměr třapin až dorazíte do Kachetie, kde se do kvevri dají všechny třapiny.

My jsme jako první navštívili vinařství 45 km jihovýchodně od Kutaisi, v Meore Obcha. Vinařství je (dle slov naší milé průvodkyně Salome) unikátní v tom, že ho vede žena, navíc mladá žena. Zároveň nám Salome prozradila, že zpočátku (vinařství bylo založeno roku 2015) se jejich vína prodávala hlavně kvůli tomu, ale ve vínech se často objevovaly různé vady. Nicméně vinařka na sobě velmi zapracovala a v současné době může Baia Abuladze wine cellar nabídnout vynikající autentická vína z kvevri.

Naší průvodkyní po tomto malém (tři vinohrady po cca 1ha) vinařství nebyla samotná Baia, ale její mladší sestra Gvantsa. Nejprve jsem si prohlédli vinici, Gvantsa nám vyprávěla o jejich ekologickém přístupu k pěstování révy vinné a svěřila se, že se snaží zapojit i prvky biodynamiky.

Baia’s winery bylo naším prvním vinařstvím v Gruzii a byli jsme proto upřímně překvapeni a dělali „ach“ a „jé“, když jsme poprvé vešli do marani, což je místnost se zakopanými kvevri. Opravdu jsme asi nikdo z nás nečekal, že budeme hodovat a koštovat víno přímo nad zavřenými kvevri plnými vína.

Je třeba říci, že přes krátkou dobu existence značky Baia’s Wine se v rodině Abuladze výroba vína praktikuje po několik generací, o čemž svědčí i to, že v jejich marani jsou kvevri staré 75 let.

Výhoda dlouhověkosti kvevri se stane nevýhodou v okamžiku, pokud se někdy zanedbá hygiena a v pórovitých stěnách kvevri se „usadí nežádoucí mikroflora“. Jistou rizikovost uchování vína v kvevri vyřešili v tomto vinařství v poslední sezoně přetažením vína hned po fermentaci z kvevri do nerezových nádob. A do budoucna dojde asi k výměně kvevri.

Gvantsa nám k ochutnání nabídla vedle skvělého gruzínského jídla samozřejmě víno. Měli jsme možnost ochutnat odrůdu Tsolikauri, cuvée Tsolikauri a Tsitska a dále méně častou odrůdu Krakhuna, vše ročník 2017.

Přímo z tanku jsme chutnali čerstvé Tsolikauri ročníku 2018, kde se sourozenci Abuladze rozhodli oproti zdejší tradici nechat víno kvasit na 100% třapin a Gvantsa s úsměvem vzpomínala, jak dědeček se nejprve velmi rozzlobil, ale po ochutnání již neřekl ani „ň“ 🙂 Dalším mladým vínem bylo Sapere 2018, přímo ze sudu, se semínky a neskutečně husté.

Návštěva našeho prvního gruzínského vinařství nás nadchla a držíme vinařství Baia’s wine palce 🙂

Gaumardjos!

-pav-

Poznámka pod čarou: Po cestě Gruzií jsem si uvědomila, že narozdíl od rodin v ČR, hlavně ve městech, kdy si každý člen rodiny chodí do své práce, zde funguje „rodinný podnik“, kde má každý svoje místo. A pokud tím místem je být zajímavou tváří, pro dobro celého podniku, tak se tou tváří stane 🙂  A tak vznikla v mnoho let fungujícím vinařství (vždyť o tradici výroby vína v rodině Abuladze svědčí nejen stáří jejich kvevri, ale i to, že dle slov Gvansti je maminka, nikoli Baia, odbornice na střih révy) značka Baia’s wine 🙂