Už od léta mě sociální sítě zásobují informacemi jak „cool“ je mít kabelku na víno nebo si vzít na výlet s kamarádkou sebou víno v plechovce a tak jsem se rozhodla zjistit, jak to v současné době s vínem a jeho obaly je.
Klasickým (a otevřeně hned v úvodu přiznávám, že dle mého názoru nepřekonatelným) obalem na víno je bezesporu sklo – tedy skleněná lahev. Nemusí mít nutně obvyklou velikost o obsahu 0.75, respektive 0.7 litru ani nemá předepsanou jednotnou formu. Tvar lahve je například poznávacím znamením pro vína z Bordeaux nebo Burgundska. Nejširší paletu velikostí lahví má pak šampaňské, kdy se setkáváme s velikostmi v rozmezí od 9.4 centilitru do 30 litrů. Možná jste sami viděli 1.5 litrové lahve i u běžného vína – tato velikost se považuje za ideální pro další vyzrávání vína v lahvi, používá se proto pro vína s potenciálem dalšího zrání. Já sama mám poměrně čerstvou zkušenost s netypickým tvarem litrových a půllitrových lahví a velmi úzkého korku používaných vinařstvím Radikon pro svá ikonická oranžová vína – se stejným odůvodněním.
K běžným rezervoárům vína patří sudy potažmo ocelové tanky. Víno z nich v žádném případě nemusí být jen nechvalně proslulá nekvalitní „sudovka“, ale může se jednat o přijatelnou alternativu (která při srovnatelné kvalitě vína polichotí peněžence). Mám odzkoušen a mohu s jistotou doporučit Vínograf na Andělu, který se po rekonstrukci zaměřil na nabídku právě tankových vín a troufám si tvrdit, že rozdíl v chuti nepoznáte. Na druhou stranu musím přiznat, že dát si jen tak sudové víno někde v neznámém podniku bych asi hodně zvažovala…
Samostatnou kapitolou je pak víno v plastu – přestože koupit si víno v plastové lahvi nebo dokonce kanystru si neumím představit, víno z ověřeného zdroje stočené do pet lahve a vypité s kamarády při grilování v přírodě mě nijak neuráží. Naopak vůči vínu v tetrapacku mám stále předsudky a nevzala jsem jej na milost, přestože se objevuje stále častěji i v tradičních vinařských zemích – dokonce i ve variantě dvoudecové krabičky s brčkem. Moje pověstná chuť experimentovat je v tomto případě stále ještě na bodě nula.
Přijatelnou variantou „krabicového“ vína se naopak jeví tzv. bag in box. Jedná se o vlastně o jakýsi sáček v krabici s plastovým kohoutkem. Sáček se při vytáčení vína smršťuje, čímž nedochází k oxidaci a víno si dlouhodobě uchovává své vlastnosti. Tento původně australský patent z roku 1965 je i ekologický – jeho výroba je energeticky výrazně méně náročná než sklo a jeho jednotlivé složky jsou recyklovatelné. Za mě palec nahoru pokud potřebujete vína větší množství (například na zahradní party). Bag-in-boxy nejčastěji koupíte o obsahu 3 litrů a oblibě se těší také v sousedním Rakousku.
I přes neúspěšný pokus o financování prostřednictvím portálu Startovač se v Česku letos rozjela výroba vína v plechovkách zaměřená především na mladou generaci. Pro mě je tento způsob balení a konzumace vína nejméně akceptovatelný a už jen při myšlence doušku vína přímo z plechovky mě na něj přechází chuť. Ale proti gustu žádný disputát a i víno v plechovce si bezesporu svého zákazníka najde.
A k odlehčení na závěr poslední výkřik letošního léta – speciální kabelka pro milovnice vína. Dle reklamy se jedná o …“ velmi praktickou kabelku, která v sobě ukývá izolovaný zásobník na dvě lahve vína a rafinovaný nalévací kohoutek“. Taška navíc nemá sloužit jen jako módní doplněk, ale i „sociální příslušenství“, které má být sdíleno s přáteli.
Nevím jak vy, ale já zatím zůstanu u lahve 🙂
-luc-