Zpět na „místě činu“ – sklizeň ve Velkých Žernosekách

Příležitost vrátit se do Velkých Žernosek se nám naskytla poměrně záhy po poslední návštěvě – vinařství Porta Bohemica hledalo dobrovolníky pro sklizeň hroznů. Slovo dalo slovo a ač v pozměněné sestavě, vyrazily jsme vstříc dalšímu dobrodružství. Koneckonců se sklízela moje milovaná „Müllerka“, o kterou jsme pečovaly během posledního červnového víkendu.

V pátek večer jsme dorazily na místo, ubytovaly se na zámku u pana Kupsy a ochutnaly místní burčák. Ráno po tradičně skvělé snídani s domácím koláčem jsme se plny očekávání vydaly na vinici. Sešlo se nás asi 15 nadšenců a jeden pejsek a po krátké instruktáži, jak postupovat a nač je potřeba dávat obzvlášť pozor (jediná selekce hroznů totiž probíhá na vinici), jsme se pustily do práce. Ušetřím si kýčovité líčení toho, že to byl pro nás kancelářské bytosti super relax a jak skvěle jsme si vyčistily hlavu (a samozřejmě se vypovídaly). Bylo tomu tak přestože jsme už po chvilce měly spálenou půlku obličeje, lepily se nám rukavice a byly jsme v permanentní pozornosti místních vos. Divočáci, kteří nás chodili okukovat minule, zůstali tentokrát někde ve stínu a tak se přítomný voříšek Kámo zajímal spíše než o nějaké hlídání hlavně o naši rumovou bábovku 🙂

Celý den provázela perfektní organizace, aby se přepravky se sklizenými hrozny dostaly co nejdříve ke zpracování a neležely zbytečně na sluníčku. Stejně tak ve sklepě byly všechny nádoby a potřebná zařízení připraveny k okamžitému použití, aby práce „odsejpala“ a budoucímu vínu se dostalo té nejlepší péče. Hrozny se hned po svozu zpracovávaly v mlýnkoodstopkovači a nechávaly naležet v kádích do lisování. Pak nastal čas čištění přepravek a celého prostranství wapkou a náš pracovní den byl u konce. Na rozloučenou jsme si všichni připili čerstvou hroznovou šťávou.

Cestou zpátky do hotelu jsme se zastavily na zelňačku a skleničku burčáku a brzy padly do postelí. A jelikož se stihlo za sobotu sklidit vše, co bylo na víkend v plánu, strávily jsme neplánované nedělní volno výletem do Malých Žernosek.

Byla to moje první sklizeň, ale určitě ne poslední. Už se moc těším na víno, na jehož vzniku jsem měla možnost se alespoň malým přičiněním podílet.

-luc-

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ukažte nám svoji lidskou tvář :) *