Minulý týden jste si přečetli reportáž ze sklizně révy vinné očima vinného nadšence a dobrovolníka. Dnes vás provedu sklizní poněkud pragmatičtěji (doufám, že ne nudněji 🙂 ) z pohledu vinohradníka.
Jak již jsem předeslala v minulém díle Roku ve vinici, vinohradník musí sklizeň správně naplánovat, aby se hrozny dostaly do sklepa v té nejlepší formě. Je třeba správně zvolit časovou posloupnost sklizně, sehnat dostatek sezónních pracovníků (případně dobrovolníky jako Lucie 😉 ), nůžek, kbelíků, přepravek a modlit se, aby do sklizně nepršelo.
Přestože se budeme bavit o ruční sklizni, bez techniky se sklizeň neobejde (tedy pokud máte opravdu malou vinici a navíc hned vedle sklepa, tak to jde i bez ní 😉 ). Na začátku dne se rozvezou do vinice mezi keře révy přepravky a každý pracovník dostane kbelík a nůžky.
Většinou postupují pracovníci ve dvojici, každý z jedné strany řádku a opatrně odstřihávají hrozny.
Již na vinici je třeba vyloučit špatné hrozny – neušlechtile plesnivé, octově shnilé, hrozny napadené padlí, uschlé, nedozrálé (tzv. martiňáky – hrozny, které vyrostou na zálistcích)…
Naplněné kbelíky se postupně vysypávají do přepravek připravených v řádcích a traktor je sváží vinicí a následně odveze co nejrychleji do vinařství.
A nakonec kvízová otázka: „čím se liší řádky vinice na následujících dvou obrázcích?? 🙂 “
-pav-