Průvodce vinařskými regiony: Maďarsko

Dnes se virtuálně projdeme Maďarskem.

V oblasti dnešního Maďarska se pěstuje réva již od dob starých Římanů a výtečné sladké Tokajské zde vyráběli dlouho před tím, než vůbec existují první zmínky o věhlasném francouzské Sauternes či německém Rheingau. Maďarská vína byla velmi žádaná i na královských dvorech, Ludvík XV. prohlásil o Tokajském “Vinum regum – rex vinorum” neboli “Víno králů – král vín”.

V období komunismu byla většina produkce vína pod taktovkou státu, který kvalitu obětoval ve prospěch kvantity. V posledních několika dekádách se maďarské vinařství postupně a úspěšně regeneruje. Pokračování textu Průvodce vinařskými regiony: Maďarsko

Gruzie – Baia’s Wine

Jak jsem slíbila v minulém díle seriálu o Gruzii, představím vám postupně vinařství, která jsme v Gruzii navštívili.

Ještě před tím se ale zmíním o rozdílech ve výrobě vín v kvevri od západu Gruzie až na východ. Vzhledem ke kvalitě hroznů se v západní Gruzii do kvevri vrací pouze 10-30% třapin, hovoříme o tzv. imeretinské metodě a čím dále na východ se do kvevri dává větší poměr třapin až dorazíte do Kachetie, kde se do kvevri dají všechny třapiny. Pokračování textu Gruzie – Baia’s Wine

Začínáme s vínem – kudy do toho

Jedna ze základních pohnutek při založení našeho webu byla, že chceme přiblížit víno ve srozumitelné formě. Pití vína je stále opředeno zbytečnými mýty vzbuzujícími obavy a pochybnosti o sobě samém. Víte, které je nejčastější přání zákazníků v běžných vinotékách? „něco dobrého mi nalejte, já tomu stejně nerozumím…“ a pokud se obsluha do vašeho vkusu trefí, zůstanete dané odrůdě věrni dokud…ji neochutnáte někde jinde a překvapí vás její jiná chuť. Poznáváte se? Není na tom samozřejmě nic špatného, nicméně byla by škoda ochudit se o další vinné zážitky.

„Bílé je na mě moc kyselé (pálí mě po něm žáha) a červené mi nechutná“ – pokud jste opravdu zatím nenašli nic, co by vás na víně zaujalo, není potřeba propadat panice. Ne každý pije kávu nebo pivo a stejně je to i s vínem. Individualita a vlastní dobrý pocit především 🙂 Pokračování textu Začínáme s vínem – kudy do toho

Průvodce vinařskými regiony: Itálie (II.část)

V předchozí části článku jsme se seznámili se značením a klasifikací italských vín. Dnešní cestu Itálií začneme na severozápadě v regionu Piemont a budeme pokračovat směrem na východ přes regiony Trentino – Alto Adige a Veneto. Dále zamíříme přes střed Itálie a regiony Emilia Romagna, Toskánsko, Abruzzo až k Marche. V jižní Itálii se podíváme do regionů Campanie, Puglie a Sicílie. Projdeme si regiony a apelace, ze kterých jsou vína celkem běžně k dostání i u nás.

Mapa vinařských regionů Itálie. Mimo názvy nejpěstovanějších odrůd obsahuje vizuální informaci o tom, zda region produkuje více odrůd bílých či modrých. Zdroj:vinepair.’com

Pokračování textu Průvodce vinařskými regiony: Itálie (II.část)

Wine Punk vs. Ryšák Divý

Z degustace naprosto bez tématu, která měla sloužit pouze milému předvánočnímu setkání nás, Holek ve víně, se nakonec stal duel Ondřej Kopička = Wine Punk vs. Richard Stávek = Ryšák Divý 🙂 To je tak, když Lucie zkrátka miluje malovinaře, autentisty a naturální vína a když já s Dášou vybereme jako oblast, kterou chceme přechutnávat, Čechy a Moravu 🙂

Aby to nebylo až tak bipolárně vyhraněné, sklenky jsme si zavínily mladým moravským vínem z Dobré vinice – Cuvée cinque giardini. Upřímně, kdybych si nepřečetla, že se jedná o mladé víno, nepoznala bych to. Víno bylo plné, podle mě pěkně nazrálé a velmi pitelné 🙂 Etiketa slibovala jemné perlení, to se ale nekonalo, nicméně nikomu nechybělo 😉

Následující vína jsem si rozdělily do třech „flightů“… přibližně by se daly nazvat bílý, oranžový a červený.

V bílém se o naši přízeň ucházelo víno Nejsme tu sami od WP, Akátové ryzlinky od Richarda Stávka a Neuburský výběrek  od téhož vinaře.

Nalily jsme si všechna tři vína a v ochutnávání šly od nejsvětlejší barvy, tedy od Nejsme tu sami. Jedná se o víno pro nás neznámého ročníku, dle různých indicií jsme došly na rok 2014 či 2015. Velmi výrazná vůně po citrusech a medu. Svěží kyselinka, která se ale nadmíru neprosazuje. Lehké, pitelné víno.

Následoval suchý Neuburský výběrek ročníku 2015. Krásně čajový, pro mne až čaj s citronem, jantarová barva. Pěkné pití.

Akátový ryzlink ročníku 2016, na který jsme se těšily všechny, nás potěšil, byť pro mne nebylo jednoduché se vyrovnat s neustálou změnou aroma – od pomela, přes kůži a stáj zpět k pomelu. V chuti svěží kyselinka, výrazné tříslo.

Další flight by se dal nazvat oranžový a všechna tři vína byla „punky“, byť ze dvou vinařství.
Prvním byl Mladý punk Tramín červený 2018 z Vinných sklepů Kutná Hora. Jedná se o oranžový petnut pod korunkovým uzávěrem, tedy víno, které je lépe otevírat v hluboké míse, abyste nepřišli o několik deci 😀 Výrazná grepová vůně i chuť, příjemné perlení. Víno je kalné, plné zdraví prospěšných látek 🙂 A k tomu svěží a chutné.

Ničibocu (= západ slunce) Ondry Kopičky (ročník asi tak 2016) holky opravdu moc potěšil, ale to si co Dáša s Lucií užívaly mne tentokrát rušilo – živočišnost.

Nebyla by to asi správná degustace, aby se nevyskytla nějaká vadná lahev. Tentokrát dostalo Černého Petra víno Jsme tu sami od Ondry Kopičky.

Poslední minifligt byla dvě červená vína – Pynot Pyčo 2016 od Wine Punku a Ryšákův Pinot Noir 2016.

      

Pynot Pyčo 2016 Ondry Kopičky v sobě skrýval vánoční překvapení  – vanilkové rohlíčky ve vůni, v chuti pěkné tříslo, kyselinku a pecky. Barva spíše nízká.

Pinot Noir 2016 Divého Ryšáka byl plný červeného kompotovaného ovoce, s poctivým tříslem a kyselinou.

A kdo byl vítězem našeho duelu? Potvrdilo se, že kolik lidí, tolik chutí a po degustaci jsme si každá nechala do sklenky nalít „to svoje“ víno a u každé vyhrál jiný vinař a jiné víno 🙂

Zkuste si do komentářů tipnout, která sklenka (či nožka 😀 ) je čí a co je v ní 🙂 😉

Krásné vánoce a mnoho dobrého vína v roce 2019!

Gaumardjos!!

-pav-

My a víno „dnes a zítra“

Blíží se nám datum předvánoční redakční rady a máme tu opět čas bilancování. Co se nám letos povedlo a nač se těšíme v roce příštím?
Naším největším zážitkem byla bezesporu poznávací cesta do kolébky vína Gruzie. Navštívily jsem také žernosecké vinařství Porta Bohemica, kde jsme pomáhaly při zelených pracích a při sklizni. Dále jsme pilně ochutnávaly (i když naše společné akce přišly oproti loňsku roku trochu zkrátka), četly a pídily se po nových objevech na vinařských festivalech.

Dášu v létě příjemně osvěžily slovenské petnaty  Don Zsolt z vinařství Strekov 1075 a Vulcanica z Pivnice Čajkov. Nenechala si ujít festival Praha pije víno a ani četbu nezanedbávala – zdolala „Billionaire’s Vinegar“ od Benjamina Wallace, průvodce šampaňským „But first, Champagne“ od Davide White a „Vino business“ od Isabelle Saporta.

Pavlínu tradičně zaměstnávala především práce ve vinařství, se kterým se také zúčastnila několika akcí. Nicméně si letos může připsat hned dvě svá „poprvé“: knihu v angličtině „The Battle for Wine and Love“ od Alice Feiring a cestu letadlem (do Gruzie). Obojí zvládla bravurně ?.

Já jsem letos kromě autentického festivalu v Boleradicích zvládla i vídeňský Orange Wine Festival. Potěšila nová kniha od Alice Feiring „The dirty guide to wine“, dlouho očekávaná „Amber revolution“ Simona G. Woolfa a první vydání magazínu o přírodních vínech „Pipette“. Čerstvě mi leží na stolku publikace „Pražské vinice“ Radany a Pavla Vítkových, na kterou se chystám během Vánoc.

A nač se těšíme v roce 2019?

Dáša: Předsevzetí žádná nemám. Těším se na zajímavé vinné zážitky, které příští rok přinese a všem příznivcům přeji do nového roku pod stromeček hromadu štěstí a zdraví!

Pavlína: Těším se a jsem zvědavá na naše první vína z hliněných amfor, které jsme zakopali v našem vinařství. A samozřejmě si budeme hýčkat i ostatní vína, která jsou letos přes (nebo snad díky? 🙂 ) nízkou výnosnost velmi plná. Také se těším na další výjezdní zasedání s Víno pro holky a snad mě potká i nějaký zajímavý vinařský festival, ať již doma či v zahraničí. Všem našim čtenářkám a čtenářům přeji dobré víno ve sklence a ať se rádi vrací na naše stránky za zajímavými články. Což je i moje přání našemu blogu – ať se nám daří psát zajímavě, dostatečně odborně a ať nám přibývá čtenářů.

Lucka: Letošek byl pro mě díky změně práce a stěhování trochu hektický a tak bych měla ráda příští rok na víno více času. V květnu se chystám opět k Neziderskému jezeru kde bych chtěla navštívit svého oblíbeného vinaře Clause Preisingera. Těší mě, že nám letos přibylo čtenářů a sledovatelů a přeji si, aby nám v příštím roce tento trend vydržel. Všem našim příznivcům pak přeji, aby je příští rok potkalo hodně dobrého (nejen vína) a abychom je i nadále „bavily“. Na zdraví a na nadcházející rok 2019!

-luc-

Průvodce vinařskými regiony: Itálie

V několika dílech malého průvodce vinařskými regiony se podíváme do tradičních vinařských oblastí Evropy. Dnes to bude Itálie, což je region bohatý na původní odrůdy, které v jiných zemích nalezneme jen zřídka. V Itálii je přes 400 samostatných apelací a nejen proto se Itálie dlouhodobě umisťuje na předních příčkách evropské produkce a exportu vína. Dle statistických údajů za rok 2017 z italské Wine Central je Itálie v produkci vína třetí, za Španělskem a Francií a taktéž nechybí ani v první trojce v exportu vín, kde je druhá za Španělskem a o velký kus před třetí Francií. Itálie vyprodukuje ročně přes 43 milionů hektolitrů vína, pro porovnání Česká republika vyprodukuje pouze 650 tisích hektolitrů vína. Společným pojítkem italských tichých vín je to, že jsou suchá a svěží, víno se zbytkovým cukrem je buď šumivé nebo víno dezertní.

Co nám prozradí etiketa? Toto už naťukla Pavlína v jednom ze svých článkůV EU pravidla říkají, které údaje na etiketě jsou povinné. Z italské etikety se navíc dozvíme do jaké ze tří kvalitativních úrovní víno patří – Vino, IGP nebo DOC/DOCG. Čím vyšší kvalitativní úroveň, tím vše podléhá přísnějším podmínkám, jak pěstování révy tak výroba vína. Mezi přísnější podmínky patří například nižší výtěžnost hroznů, omezení pouze na vybrané a schválené odrůdy a tato omezení zvyšují cenu výsledného vína. Hrozny pro vína pod označením DOC a DOCG musí být 100 % sklizeny v uvedené oblasti a hrozny pro vína s označením IGT/IGP musí z uvedené oblasti pocházet minimálně z 85 %

Na italských vinných etiketách se často setkáváme i s následujícím označením:

  • Classico, toto označení nás informuje o tom, že víno bylo vyrobeno z hroznů pocházejících z původních historických center těchto DOC či DOCG regionů. Z regionů např. Chianti Classico
  • Superiore nám říká, že víno obsahuje vyšší objemové % alkoholu než jeho standardní verze bez tohoto označení. Rozdíl činí 0,5 – 1 %.
  • Riserva informuje, že toto DOC či DOCG víno určitou dobu vyzrávalo, obvykle 2 roky a déle než bylo uvedeno na trh, dle specifických podmínek jednotlivých DOC a DOCG.

V druhém díle se spolu projdeme Itálií nejprve od západu na východ a dále budeme pokračovat směrem na jih.

Na zdraví!

-dag-

Pozn.: O klasifikaci VOC vín píše Lucka zde.

Gruzie – kolébka vinařství

Hlavním cílem našeho cestování po Gruzii bylo setkání s gruzínskými víny a vinařstvími. A zajímala nás vinařství, která používají tradiční nádoby pro výrobu vína – kvevri.

Gruzie je kolébkou vinařství a víno se v ní vyrábí tisíce let. Některé zdroje uvádí až deset tisíc, některé jen osm 🙂 Každopádně je to určitě déle, než na území vinařské oblasti Čechy nebo Morava 😀 Pokračování textu Gruzie – kolébka vinařství

Pojďme na svařák

Po dlouhém teplém podzimu se nám pořádně ochladilo a tržiště obsadily stánky se svařákem.

Jak dlouho už nás vlastně svařené víno provází? První zmínky o směsi horkého vína a koření se objevily více než 800 let před naším letopočtem v Homérově Odyssee, kdy bohyně Circe tímto nápojem omámila a posléze začarovala Homérovu družinu. Wikipedie dále uvádí zmínky o teplém kořeněném víně z Říma 2.století n.l. Oficiální recept na svařené víno pod názvem Hypocrat vyšel v kuchařce z roku 1390. Svařené víno nebylo považováno za příliš ušlechtilý nápoj, například ve viktoriánské Anglii se tímto způsobem zužitkovávalo nesprávně skladované víno dovážené z Francie. Pokračování textu Pojďme na svařák