Z degustace naprosto bez tématu, která měla sloužit pouze milému předvánočnímu setkání nás, Holek ve víně, se nakonec stal duel Ondřej Kopička = Wine Punk vs. Richard Stávek = Ryšák Divý 🙂 To je tak, když Lucie zkrátka miluje malovinaře, autentisty a naturální vína a když já s Dášou vybereme jako oblast, kterou chceme přechutnávat, Čechy a Moravu 🙂

Aby to nebylo až tak bipolárně vyhraněné, sklenky jsme si zavínily mladým moravským vínem z Dobré vinice – Cuvée cinque giardini. Upřímně, kdybych si nepřečetla, že se jedná o mladé víno, nepoznala bych to. Víno bylo plné, podle mě pěkně nazrálé a velmi pitelné 🙂 Etiketa slibovala jemné perlení, to se ale nekonalo, nicméně nikomu nechybělo 😉

Následující vína jsem si rozdělily do třech „flightů“… přibližně by se daly nazvat bílý, oranžový a červený.

V bílém se o naši přízeň ucházelo víno Nejsme tu sami od WP, Akátové ryzlinky od Richarda Stávka a Neuburský výběrek  od téhož vinaře.

Nalily jsme si všechna tři vína a v ochutnávání šly od nejsvětlejší barvy, tedy od Nejsme tu sami. Jedná se o víno pro nás neznámého ročníku, dle různých indicií jsme došly na rok 2014 či 2015. Velmi výrazná vůně po citrusech a medu. Svěží kyselinka, která se ale nadmíru neprosazuje. Lehké, pitelné víno.

Následoval suchý Neuburský výběrek ročníku 2015. Krásně čajový, pro mne až čaj s citronem, jantarová barva. Pěkné pití.

Akátový ryzlink ročníku 2016, na který jsme se těšily všechny, nás potěšil, byť pro mne nebylo jednoduché se vyrovnat s neustálou změnou aroma – od pomela, přes kůži a stáj zpět k pomelu. V chuti svěží kyselinka, výrazné tříslo.

Další flight by se dal nazvat oranžový a všechna tři vína byla „punky“, byť ze dvou vinařství.
Prvním byl Mladý punk Tramín červený 2018 z Vinných sklepů Kutná Hora. Jedná se o oranžový petnut pod korunkovým uzávěrem, tedy víno, které je lépe otevírat v hluboké míse, abyste nepřišli o několik deci 😀 Výrazná grepová vůně i chuť, příjemné perlení. Víno je kalné, plné zdraví prospěšných látek 🙂 A k tomu svěží a chutné.

Ničibocu (= západ slunce) Ondry Kopičky (ročník asi tak 2016) holky opravdu moc potěšil, ale to si co Dáša s Lucií užívaly mne tentokrát rušilo – živočišnost.

Nebyla by to asi správná degustace, aby se nevyskytla nějaká vadná lahev. Tentokrát dostalo Černého Petra víno Jsme tu sami od Ondry Kopičky.

Poslední minifligt byla dvě červená vína – Pynot Pyčo 2016 od Wine Punku a Ryšákův Pinot Noir 2016.

      

Pynot Pyčo 2016 Ondry Kopičky v sobě skrýval vánoční překvapení  – vanilkové rohlíčky ve vůni, v chuti pěkné tříslo, kyselinku a pecky. Barva spíše nízká.

Pinot Noir 2016 Divého Ryšáka byl plný červeného kompotovaného ovoce, s poctivým tříslem a kyselinou.

A kdo byl vítězem našeho duelu? Potvrdilo se, že kolik lidí, tolik chutí a po degustaci jsme si každá nechala do sklenky nalít „to svoje“ víno a u každé vyhrál jiný vinař a jiné víno 🙂

Zkuste si do komentářů tipnout, která sklenka (či nožka 😀 ) je čí a co je v ní 🙂 😉

Krásné vánoce a mnoho dobrého vína v roce 2019!

Gaumardjos!!

-pav-

Blíží se nám datum předvánoční redakční rady a máme tu opět čas bilancování. Co se nám letos povedlo a nač se těšíme v roce příštím?
Naším největším zážitkem byla bezesporu poznávací cesta do kolébky vína Gruzie. Navštívily jsem také žernosecké vinařství Porta Bohemica, kde jsme pomáhaly při zelených pracích a při sklizni. Dále jsme pilně ochutnávaly (i když naše společné akce přišly oproti loňsku roku trochu zkrátka), četly a pídily se po nových objevech na vinařských festivalech.

Dášu v létě příjemně osvěžily slovenské petnaty  Don Zsolt z vinařství Strekov 1075 a Vulcanica z Pivnice Čajkov. Nenechala si ujít festival Praha pije víno a ani četbu nezanedbávala – zdolala „Billionaire’s Vinegar“ od Benjamina Wallace, průvodce šampaňským „But first, Champagne“ od Davide White a „Vino business“ od Isabelle Saporta.

Pavlínu tradičně zaměstnávala především práce ve vinařství, se kterým se také zúčastnila několika akcí. Nicméně si letos může připsat hned dvě svá „poprvé“: knihu v angličtině „The Battle for Wine and Love“ od Alice Feiring a cestu letadlem (do Gruzie). Obojí zvládla bravurně ?.

Já jsem letos kromě autentického festivalu v Boleradicích zvládla i vídeňský Orange Wine Festival. Potěšila nová kniha od Alice Feiring „The dirty guide to wine“, dlouho očekávaná „Amber revolution“ Simona G. Woolfa a první vydání magazínu o přírodních vínech „Pipette“. Čerstvě mi leží na stolku publikace „Pražské vinice“ Radany a Pavla Vítkových, na kterou se chystám během Vánoc.

A nač se těšíme v roce 2019?

Dáša: Předsevzetí žádná nemám. Těším se na zajímavé vinné zážitky, které příští rok přinese a všem příznivcům přeji do nového roku pod stromeček hromadu štěstí a zdraví!

Pavlína: Těším se a jsem zvědavá na naše první vína z hliněných amfor, které jsme zakopali v našem vinařství. A samozřejmě si budeme hýčkat i ostatní vína, která jsou letos přes (nebo snad díky? 🙂 ) nízkou výnosnost velmi plná. Také se těším na další výjezdní zasedání s Víno pro holky a snad mě potká i nějaký zajímavý vinařský festival, ať již doma či v zahraničí. Všem našim čtenářkám a čtenářům přeji dobré víno ve sklence a ať se rádi vrací na naše stránky za zajímavými články. Což je i moje přání našemu blogu – ať se nám daří psát zajímavě, dostatečně odborně a ať nám přibývá čtenářů.

Lucka: Letošek byl pro mě díky změně práce a stěhování trochu hektický a tak bych měla ráda příští rok na víno více času. V květnu se chystám opět k Neziderskému jezeru kde bych chtěla navštívit svého oblíbeného vinaře Clause Preisingera. Těší mě, že nám letos přibylo čtenářů a sledovatelů a přeji si, aby nám v příštím roce tento trend vydržel. Všem našim příznivcům pak přeji, aby je příští rok potkalo hodně dobrého (nejen vína) a abychom je i nadále „bavily“. Na zdraví a na nadcházející rok 2019!

-luc-