Je to skoro rok, co jsem se zmínila o „užitečnosti“ uvedení šarže vína na etiketě. Dnes se podíváme na číslo šarže ještě jednou a podrobněji a k tomu přidáme odtajnění druhého alfanumerického kódu 😉 , který na většině etiket najdete.

Číslo šarže (č.š.) je obvykle uvedeno ve tvaru 12/15 nebo RR12 nebo třeba RR12/1. Dost často vinař označuje šarže s použitím roku sklizně nebo s označením odrůdy. Nicméně to je ku pomoci spíše samotnému vinaři, že se lépe orientuje ve vlastních šaržích. Kdyby označil svoji šarži vína X3BŽ/325 bude to zcela legální. Jediná podmínka na označení šarže je totiž její jedinečnost ve vinařství. Pod jedním číslem šarže může být pouze jedno víno. Mělo by se tím zákazníkovi zaručit, že pokud mu víno dané šarže chutná, budou mu chutnat i další lahve označené stejnou šarží.

Pokud víno jedné šarže zraje ve více nádobách, může se v nich různě vyvíjet a mělo by být tedy před lahvováním zceleno (laicky řečeno smícháno dohromady), aby se zaručilo, že ve všech lahvích bude stejné víno.

Naopak, pokud byla nalahvována část produkce a část zraje dál (třeba) v dřevěných sudech, měla by být produkce rozdělena do dvou šarží, protože je velmi pravděpodobné, že se výsledná vína budou lišit. Pokud se vám tedy stane, že si koupíte víno stejné odrůdy, ze stejného roku a stejného vinařství, které vám „minule tak chutnalo“,  a najednou je nějaké jiné, může se jednat o jinou šarži. A máte šanci to poznat pouze podle oněch malých čísel na etiketě za zkratkou č.š.

Na začátku jsem slíbila odtajnit ještě druhý alfanumerický kód, který lze na etiketě číst. Tím je ev.č.jak., na některých etiketách č.j. (což je podle mne špatně :D). Jedná se o evidenční číslo jakosti a naleznete ho pouze na vínech jakostních a vínech s přívlastkem. Tato vína totiž musí povinně projít tzv. zatříděním.

To se sejde pár moudrých hlav (a otestovaných jazyků), několikrát do měsíce kdesi v Brně na SZPI (Státní zemědělská a potravinářská inspekce) a ochutnají vína, u kterých chtějí mít vinaři uvedeno, že se jedná o vína jakostní a vína s přívlastkem (jen tak na okraj, je to jediná komodita, u které se něco takového dělá!! :O). Vzorky jsou předkládány anonymně, uvedena je odrůda a ročník a členové komise si loknou a moudře usoudí, zda si víno zaslouží či nezaslouží být jakostním či přívlastkovým.

Pokud shledají drobnou nedokonalost, mohou víno tzv. sestupnit, tedy řeknou, že nemáte např. pozdní sběr, ale jen jakostní víno, nebo třeba jen víno. Pokud shledají velký problém, víno úplně vyřadí z oběhu.

Při zatřídění obdrží víno svoje ev.č.jak., které v sobě má rok zatřízení, číslo komise a číslo vzorku v komisi. Tedy např. 37C1-09/22 mi řekne, že víno bylo hodnoceno komisí 37C1 v roce 2009 a jednalo se o 22. vzorek. Pro kupujícího je tento kód asi zajímavý jen tím, že zjistí, jak dlouho nechal vinař víno zrát než ho nalahvoval a pustil do oběhu. Po zatřízení by se už víno mělo jen nalahvovat a prodávat, aby se nezměnilo.

Česká zemská a moravská zemská vína zatřiďováním procházet nemusí (víno musí být pouze vyrobeno z tuzemských hroznů o minimální cukernatosti 14°NM). Toho využívají malí vinaři, využívají toho volnomyšlenkářští vinaři, různí experimentátoři, kteří by s vínem u komise SZPI neuspěli. Zároveň pokud vinař chce rychle prodávat, označí své víno za zemské a ušetří si tím mnoho času (protože než se víno dostane do komise, než následně dojde k vytisknutí etiket s ev.č.jak., může uběhnout i několik týdnů). No a pokud je vinaři víno komisí SZPI sestupněno na jakostní víno, či víno, rozhodne se někdy raději, že víno označí jako zemské.

A závěr? Pokud budete kupovat jednu dvě lahve levnějšího vína, ani jedním z výše uvedených kódů se netřeba zabývat. Pokud ale uvažujete o větším nákupu, třeba i dražších vín, ujistěte se, že je víno ze stejné šarže jakou jste si přechutnali. To platí o vínech zemských, jakostních i přívlastkových 🙂