Archiv pro měsíc: Duben 2018

Moravské Sauvignony v Mouřenínu

26.4.2018Ochutnaly jsmedegustace, reportáž, Sauvignon BlancPavlína

Sice v dnešní době můžeme s lidmi pracovat na společných projektech aniž bychom se kdy setkali, na dálku se můžeme vidět i slyšet, sdílet dokumenty a v jednom okamžiku pracovat z různých míst světa na stejné věci, ale naše „redakce“ má stále v oblibě osobní setkávání. (Navíc ochutnávání vín se on-line sdílet nedá, už jen proto, že bychom neměli víno ze stejné lahve, za stejných podmínek 😉 )

A tak jsme se sešly k redakční radě 19.dubna 2018 ve vinném baru U Mouřenína v pražské Dlouhé ulici. Toto víceméně náhodné datum se ukázalo jako dobrá volba, protože u Mouřenína byla připravena ochutnávka moravských Sauvignonů.

Ne všechny členky naší rady byly nadšeny návrhem na „pracovní“ degustaci, ale po dohodě, že opravdu jen okoštujeme, tedy od každého vzorku si necháme rozlít mezi nás tři jednu deci vína, jsme se daly do práce všechny 🙂

Pořadí vzorků jsme nechaly na doporučení milé obsluhy a začaly překvapivě ne zcela suchým Sauvignonem 2017 z vinařství Tanzberg (13,5 % alk. 5,8 g/l cukru, 6,5 g/l kyselin). Velmi výrazná vůně, mučenka, tropické ovoce, předzvěst sladkosti, v chuti spíše tráva, marakuja… všeho až dost.

Následoval jediný opravdu suchý Sauvignon, ročník 2016, z vinařství Jana Stávka (13 % alk., 0,9 g/l cukru, 7,2 g/l kyselin). Výrazně lehčí vůně než první vzorek (naštěstí 😉 ), minerální, trávový. V chuti černý rybíz, zelenost, krásně svěží. Já ho připodobnila Cabernetu Blanc, Dáše připomněl Chenin Blanc 🙂 . Dlouhý ovocný závěr. Za mne osvěžující letní pití 🙂

Vzestupnou tendenci vzorků potvrdil následující Sauvignon 2015 od vinařtví Gottberg (12,5 % alk., 5,1 g/l cukru, 7,5 g/l kyselin). Vůně zpočátku trávová, později přecházela do petrolejových tónů. V chuti velmi plné, s komplexním delším závěrem.

Další vzorek byl Sauvignon vinařství Gala ročníku 2016 (13,5 % alk., 4,5 g/l cukru, 6,5 g/l kyselin), který zrál v akátových a dubových sudech. Měly jsme trochu obavu, zda sud nebude příliš vystupovat, nicméně obava byla lichá. Sudy byly pravděpodobně velmi jemně páleny, nebo byly již starší, protože vanilkové a kouřové aroma bylo cítit velmi lehce, nerušivě a dodalo vínu další rozměr. V chuti bylo víno svěží, trávové, s dotekem angreštu a bobulového ovoce. Závěr byl dlouhý, lehčí.

Posledním vínem bylo víno, které se samo hodnotí již svým jménem velmi vysoko – ÁČKO 😉 Jana Stávka, ročník 2016 (13 % alk., 13 g/l cukru, 7,1 g/l kyselin). Jedná se o cuvée odrůd Rulandské bílé, Sauvignon a Tramín červený. A fandí si právem 🙂 Květinová vůně, sladké ovoce. Přestože se jedná již o víno polosuché, cukr je dokonale zakomponován v chuti, nijak z ní nevystupuje a v souhře s vyšší kyselinkou dává plné a zároveň svěží víno s plným dlouhým závěrem.

Jak jsme byly zpočátku možná skeptické k nabízeným vínům, konečný dojem byl veskrze kladný. Degustace byla postavena tak, že každý další vzorek nabídl o něco víc než předchozí a většinu bych si nalila ráda ještě někdy v budoucnu.

Tak trochu jiná degustace – Porta Bohemica

19.4.2018Ochutnaly jsmebílé odrůdy, degustace, reportáž, testujete s námi, vinařská oblast ČechyLucie

Před několika týdny jsem se zde vyznávala z obdivu k vínu z odrůdy Müller Thurgau vinařství Porta Bohemica a proto mě velmi potěšila pozvánka na poněkud netradičně pojatou ochutnávku širšího sortimentu, kterou pořádal vršovický Fajnšmekr.

Poměrně nedávno (2010) vzniklé vinařství Porta Bohemica z Velkých Žernosek se zaměřuje na suchá přírodně kvašená vína. Hrozny jsou pěstovány na směsi vulkanického a opukového podloží, jsou minimálně ošetřovány a sklízí se ručně. Rmut leží několik dní na slupkách a získaný mošt je spontánně kvašen. Víno přes zimu zraje bez dalšího zásahu ve sklepě v dubových sudech a nerezových nádobách.

Hlavní odrůdou je Müller-Thurgau, dále pak Veltlínské červené rané, Tramín červený, Ryzlink rýnský, Svatovavřinecké a Pinot Noir. Všechna vína v sobě nesou výrazný terroir.

Degustaci otevíraly „bubliny“ Pat@Mat 2016 (50/50 cuvée Chardonnay a Pinot Noir) a hned od začátku nenechaly nikoho na pochybách, že tento večer bude „všechno jinak“. Víno vonělo výrazně po zralých meruňkách, bylo svěží, poměrně divoké a stále zrající, s patrným, ale nerušivým zbytkovým cukrem a lehkou chlebovinkou. Vinař Aleš Svatoš původně špatně odhadl tlak v lahvích a několik mu jich ve sklepě vybuchlo, takže bylo potřeba celou šarži přelahvovat.

Následoval průřez mou oblíbenou Müllerkou – porovnání vína vyrobeného 3 různými způsoby. Müller Thriller 2017 byl pokusně nalahvován s kalem, v nose mineralita, provensálské bylinky a posečená tráva, v chuti překvapivě lehké. O týden později byly sklizeny hrozny pro Müller Thurgau 2017 tank č.2 – víno lahvované po sedimentaci, nesířené. Oproti předchozímu vzorku o poznání „kultivovanější“, ve vůni i chuti s patrnými tóny zimolezu. Trojici vzorků završil Müller Thurgau 2017 dubový sud – harmonické a plné víno zrající 3 měsíce v použitém sudu. Na nose jemné květinové tóny a lehký dotek vanilky, v ústech pak výrazněji bezinky. Jsem zvědavá, kam se vína ještě posunou.

Naprostým objevem večera pro mě bylo Veltlínské červené rané 2016. Vína z této odrůdy mám zařazena spíše v kategorii „náborovek“ – jednodušší a aromatická, určena k rychlé spotřebě. Toto bylo naopak ve vůni minerální, v chuti tóny medového perníku, sušenek speculatius a lékořice. Víno mělo vyšší viskozitu a alkohol. Podle vinaře je pěstování této odrůdy na čediči neobvyklé a víno musí vyzrát a ustálit aby získalo svoji kořenitost.

Jediný oranžový vzorek Tramin Orange 2016 – překvapil ve vůni dominantním buketem růže; v chuti květiny vystřídal dotek mandlí a čaje s lehkou hořčinkou v koncovce.

Závěr večera patřil červenému (Pinot Noir, St.Laurent) a diskuzi s vinařem. Tato a doprovodné ochutnávání kamenů z podloží mě pohltily natolik, že jsem si k vínům nestačila udělat žádné poznámky.

Každopádně se jednalo o velmi vydařenou a akci v příjmené společnosti. Na všech vínech je patrné, že vinař dělá svou práci poctivě a srdcem.

A protože by bylo škoda se k nim nevrátit a neprozkoumat podrobněji jejich další vývoj, těšíme se na tradiční červnový redakční výlet tentokrát do Velkých Žernosek. A určitě dojde i na ta červená 🙂

Růžové jaro

12.4.2018Blogrůžové vínoDáša

První slunečné jarní dny mi vnukly myšlenku na posezení na příjemné zahrádce se skleničkou růžového vína. Bohužel na venkovní zahrádku není ještě dostatečné teplo a tak vám o tom růžovém alespoň něco napíšu 🙂

Růžová vína získávají v posledních letech na popularitě a jejich nabídka, obzvlášť co se odstínu týká, je opravdu pestrá. S nadsázkou můžeme hovořit o 50 odstínech růžové. Jejich barevná škála začíná u téměř bílé, lehce růžově-šedé, pokračuje přes lososovou, třešňovou a malinovou, až po barvu cibulové slupky. Aroma a chuť růžových vín závisí zejména na použité odrůdě, klimatu a na metodě výroby. Jsou to vína ovocná, svěží a lehčí než vína červená, francouzská jsou obvykle suchá, kdežto novosvětská a ta zdejší mohou být i sladší.

Růžové víno se vyrábí z modrých hroznů několika způsoby. Jedna ze základních metod výroby je přímé lisování hroznů po sklizni s minimálním kontaktem se slupkami, které obsahují barviva a taniny. Doba kontaktu bývá obvykle kratší než 2 hodiny. Takto vznikají téměř bílá až lehce narůžovělá vína a mimo označení růžové nebo rosé můžeme na etiketě najít nápis “vin gris” nebo “blanc de noir”. Druhou metodou je krátká macerace modrých hroznů, která dává vzniknout vínům více zbarveným. Dalším způsobem je metoda zvaná Saignée (Francouzsky krvácení). Ta spočívá v relativně dlouhé maceraci, kdy po dosažení požadované barvy se část moštu stáhne pro růžové víno a druhá část pokračuje v maceraci a díky vyššímu podílu slupek ve rmutu tak vznikne víno červené s vyšší koncentrací barvy. Touto metodou se vyrobí tedy jak víno růžové (sytější barvy než předchozí metodou), tak víno červené. Fakticky je takto vyrobené víno vedlejším produktem výroby vína červeného. Poslední metoda je kupážování bílého a červeného vína, tato metoda je v EU ilegální. Jedinou výjimkou, kde je v EU možno růžová vína vyrábět smíchámím bílých a červených vín je Champagne.

Největším producentem růžového vína je Francie, následovaná Španělskem, USA a Itálií. Velmi světlá, lehce pitelná a osvěžující růžová vína jsou vhodná jako aperitiv nebo na popíjení jen tak na terase a je nejlepší je konzumovat jako vína mladá a rozhodně je neschovávat na příští rok. Tato, nejčastěji světle růžová, vína pochází například z francouzských oblastí Provence a Rosé d’Anjou, patří sem též portugalský Matheus. Naopak, kvalitní francouzská růžová vína z Bandolu, Tavelu či Bordeaux nebo španělské oblasti Rioja mají již pěknou strukturu a můžeme je konzumovat během 3-5 let od nalahvování. Takto strukturovanější vína můžeme bez obav podávat i k jídlu. Dobře doplní ryby, jako například tuňáka nebo lososa, kořeněné pokrmy typu curry nebo něco z grilu. Zvláštní kapitolou jsou pak ročníková růžová Champagne, která mají velký potenciál k dalšímu vyzrávání a bez obav je můžeme uchovávat ve vinném sklepě.

^{Pozn.: Metody a největší producenti růžových vín zdroj „OIV Focus 2015 The rosé wine market”}

Nalijme si čirého vína??

5.4.2018Blogkalné víno, výroba vínaPavlína

Nedávno jsem kamarádkám dala ochutnat naše netradiční víno. Netradiční nejen odrůdou (Regent zatím myslím nelze zařadit mezi obecně známé odrůdy 🙂 ) ale i technologií. Jedná se totiž o víno, které lahvujeme přímo ze sudu bez síření, bez čiření a bez filtrace 🙂

Kromě toho, že jsem se dozvěděla, že jim víno chutná a že je baví 😉 , dočkala jsem se otázky, co to znamená, že víno je nečiřené.

Tak tedy pár slov k vysvětlení etikety „nečiřeno“ 🙂

Všichni znáte, jak vypadá čerstvě vylisovaná šťáva z jablek, pomerančů, mrkve a čehokoli dalšího. Je plná vůní, chutí a … je kalná. Nejinak je tomu u hroznového moštu, kvasícího moštu a následně mladého vína. Jsou doslova plné různých chuťových, vonných a barevných sloučenin, obsahují pevné částečky z hroznů a kvasinky.

Pokud necháte vylisovanou šťávu delší dobu stát, začne se čistit. Na dně se budou usazovat pevné částice a nad nimi bude více či méně čirá kapalina. Stejně tak je tomu u moštu a vína. Pokud je necháme dostatečně dlouhou dobu v klidu, dojde k usazení kalových částic a poté lze „odtáhnout“ (= odčerpat, stočit) čirou kapalinu. Nicméně…

Čištění vína fyzikální cestou, tedy samovolným usazováním kalů a následným stáčením je poměrně zdlouhavé, ne vždy se víno vyčistí dokonale a nedochází k jeho stabilizaci. Proto pokud vinař chce mít jiskrné, čiré víno (což se stále víceméně předpokládá u přívlastkových vín), celý proces vezme do svých rukou a víno vyčiří.

Při čiření je do vína zamícháno čiřidlo, látka, která na sebe naváže (chemicky či fyzikálně) částice způsobující zákal, tyto „slepence“ spadnou ke dnu, kde se usadí a následně se stočí čiré víno. Jako čiřidlo se používají různé látky od minerálních (bentonit, kaolin) přes organické rostlinného či živočišného (vyzina, albumin, kasein) původu (zde bych připomenula Víno a zvíře) až po syntetické. Vinař musí vědět, jakou povahu mají kalové částice a podle toho správně zvolit čiřidlo.

Pokud tedy na etiketě najdete, že se jedná o nečiřené víno, mělo by to znamenat, že nebylo použito žádné čiřidlo, tedy se víno vyčistilo samo. Co není jisté, je míra kalnosti vína. I víno nečiřené může být velmi čiré.

Jak jsem zmínila na začátku článku, mladé kalné víno je „plné vůní a chutí“ a je poměrně velkým uměním vinaře najít správnou míru čiření vína, aby výsledné víno nebylo ochuzeno o vše voňavé a chutné v něm.

-pav-