Již lze hovořit o tradici, že náš redakční tým se jednou za rok sejde na zajímavém místě a tam tvoří, baví se, popíjí víno, jí dobré jídlo případně i pracuje 🙂
Letos padl los na Mělník – vinařskou obec na soutoku Labe a Vltavy. Ubytování jsme našly v příjemném Krejčovství kousek od náměstí a dobré jídlo v minipivovaru Němý medvěd (burger Do plavek a k tomu pivo Vopičák).
Páteční večer po večeři u Němého medvěda jsme vyrazily do víru velkoměsta – poseděly u kašny a za zvuku dopadající vody zachránily opuštěné Müvé z Velkých Žernosek 🙂
Sobota byla zasvěcena ochutnávce (nejen) mělnických vín a prohlídce města. Ráno jsme ochutnaly vína na farmářském trhu od Petra Chorouše. Vinař pro nás neznámý, dost upovídaný, upřímný a znalý… Ochutnaly jsme jeho Trinity – cuvée Rulandského šedého, Tramínu a Savignonu, Rulandské šedé a polosuchý Kerner. Spokojenost, jedna lahev skončila v našem nákupním košíku 🙂
Dalším místem ochutnávky byla kavárna v Regionálním muzeu. Mají zde nabídku přes 60 vín nejen z Mělníka, ale i z Velkých Žernosek, Chrámců, vinařství Pod Chlumem, Klášterních vinných sklepů Litoměřice, z Lobkowiczkého zámeckého vinařství Roudnice a dalších. Všechna vína rozlévají, ceny více než příznivé. Navíc obsluha schopná poznat zoxidované víno, které nám okamžitě bylo vyměněno za bezvadné.
Ochutnaly jsme Sylván ze Školního statku Mělník a Veltlínské červené rané a Rulandské bílé z Litoměřic. Z červených jsme vybraly Svatovavřinecké 2016 z Roudnice, Svatovavřinecké ze Zámeckého vinařství Velké Žernoseky a cuvée Supreme z vinařství Pod Chlumem. Všechna vína až na jednu oxidaci (asi déle otevřená lahev) byla naprosto v pořádku, v každém se dalo najít něco pozitivního, já bych si vybrala Sylván ze školního statku s příjemnou citrusovou kyselinkou a Vavřince z Roudnice s dlouhou dochutí po zralých třešních.
Z muzea vedla naše cesta k vyhlídce na vinice a na soutok Labe a Vltavy a kanálu. Krásné výhledy na Říp, řeku, mělnický zámek.
Na oběd jsme zavítaly do Restaurace beze jména. K bezvadnému jídlu jsme si objednaly bubliny – šumivé víno z vinařství Kraus, Blanc de noire 2017, vyrobené metodou charmat. Nádherné bubliny, svěží, citrusové, v poledne horkého dne naprosto dokonalé 🙂 
Po obědě jsme zamířily k řece. Nejprve na loď a potom do vinařství. Abych byla přesnější, nalodily jsme se samy tři na loď Fidelio, která dělá hodinové plavby po Labi, Vltavě a kanále. Na lodi kapitán a jako důstojník herec!!! Byly jsme poněkud veselejší, takže jsem začala konverzaci vtipným „Já vás znám, je to možný??“ Abych si vzápětí sama odpověděla: „Vy jste herec!!“ A neprozradím, kdo to byl, jen nahodím: „Maminko, tatínku, co děláte??… Odpočíváme… Všeho nechám a jdu vám pomoct.“ 🙂
Na řece příjemně profukovalo, výhled na mělnický zámek, ticho… A nezbytná fotka na facebook.
Po přistání jsme namířily do vinařství Bettina Lobkowicz, které sídlí přímo u přístaviště. Je zde možnost přechutnat si všechna jejich vína, s výjimkou sektů, v příjemné vinotéce či na zahradě. My kvůli teplotě zvolily vinotéku a ochutnaly jsme průřez vín, bílá, rosé i červená. Pro léto bych si já vybrala lehké, voňavé rosé Lady Lobkowicz a pro chladnější dny Svatovavřinecké 2016 se sladkou vůní po pečených švestkách.
Od řeky nás čekal prudký výstup do města, kde jsme měly možnost shlédnout několik kol Mělnické jizerské padesátky. Běh na opravdových lyžích, ale po dlažbě mělnického náměstí a navíc v kostýmech 🙂
Ještě bych ráda uvedla, že jediné víno, které jsme ten den vypily byl sekt u oběda, všechny ostatní vzorky jsme poctivě sdílely, ochutnaly jeden doušek a odlévaly, takže jsme měly k večeru čistou hlavu 🙂
Přejeme vám krásné léto s mnoha svěžími víny!!
-pav-
