Archiv autora: Pavlína

Gruzie – otisky v duši

Týden od 27. října do 3. listopadu 2018 jsme strávili v Gruzii, především kvůli oranžovému (Gruzínci říkají jantarovému) vínu vyráběnému v tradičních nádobách kvevri technologií starou několik tisíc let.

Doma nejsme ještě ani týden a dojmy jsou stále silné a ne příliš srovnané, proto tento první spisek o Gruzii bude spíše seznamem těch nejsilnějších dojmů než uceleným cestopisem s praktickými cestovatelskými tipy, precizními popisy ochutnaných vín a kilometráží naší cesty 🙂 Pokračování textu Gruzie – otisky v duši

Rok ve vinici – díl pátý

Minulý týden jste si přečetli reportáž ze sklizně révy vinné očima vinného nadšence a dobrovolníka. Dnes vás provedu sklizní poněkud pragmatičtěji (doufám, že ne nudněji 🙂 ) z pohledu vinohradníka.

Jak již jsem předeslala v minulém díle Roku ve vinici, vinohradník musí sklizeň správně naplánovat, aby se hrozny dostaly do sklepa v té nejlepší formě. Je třeba správně zvolit časovou posloupnost sklizně, sehnat dostatek sezónních pracovníků (případně dobrovolníky jako Lucie 😉 ), nůžek, kbelíků, přepravek a modlit se, aby do sklizně nepršelo. Pokračování textu Rok ve vinici – díl pátý

Rok ve vinici – díl čtvrtý

Zatímco my jsme v létě odpočívali, na vinicích se dělo to zásadní – zrání hroznů 😀

Naposledy, na začátku června, jsem vám ukázala čerstvě odkvetlý hrozen s nasazenými bobulemi.

Nutno podotknout, že v tomto případě se jednalo o hrozen stolní odrůdy ze zahrádky, nikoli z vinohradu 🙂

Réva během léta projde fází vývoje plodů a jejich zráním. Nejprve se bobule zvětšuje, přes „fázi broku“ a „fázi hrachu“ až do konečné velikosti a potom začne zrát. Pokračování textu Rok ve vinici – díl čtvrtý

Holky ve Velkých Žernosekách

Po roce opět výjezdní zasedání. Minule jsme zamířily na jih, letos na severozápad. Vinařská oblast Čechy, podoblast litoměřická, vinařská obec Velké Žernoseky 🙂

Cíl jsme nezvolily náhodně, věděly jsme, že v místě je několik vinařství, že jejich vína si rády přechutnáme a navíc se Lucie zúčastnila inspirativní „degustace kamenů„, kde se seznámila s Alešem Svatošem, duší to vinařství Porta Bohemica. Pokračování textu Holky ve Velkých Žernosekách

Rok ve vinici – díl třetí

Stejně jako na zahradách a v polích, i ve vinicích je jaro obdobím bujarého růstu a spousty práce.

Po podlomu a ometání kmínku, který jsme si popsali minule, nastává další fáze provzdušňování vinice a to sice odstraňování zálistků, jak  vinohradníci říkají „fazochů“. Pokud pěstujete rajčata, budete vědět přesně o co se jedná. V úžlabí listů na letorostech začne vyrůstat další letorost, který je sice menší než hlavní, nicméně tyto zálistky dovedou keř nepřiměřeně zahustit a navíc odčerpávají živiny. Pokračování textu Rok ve vinici – díl třetí

Moravské Sauvignony v Mouřenínu

Sice v dnešní době můžeme s lidmi pracovat na společných projektech aniž bychom se kdy setkali, na dálku se můžeme vidět i slyšet, sdílet dokumenty a v jednom okamžiku pracovat z různých míst světa na stejné věci, ale naše „redakce“ má stále v oblibě osobní setkávání. (Navíc ochutnávání vín se on-line sdílet nedá, už jen proto, že bychom neměli víno ze stejné lahve, za stejných podmínek 😉 )

A tak jsme se sešly k redakční radě 19.dubna 2018 ve vinném baru U Mouřenína v pražské Dlouhé ulici. Toto víceméně náhodné datum se ukázalo jako dobrá volba, protože u Mouřenína byla připravena ochutnávka moravských Sauvignonů.

Ne všechny členky naší rady byly nadšeny návrhem na „pracovní“ degustaci, ale po dohodě, že opravdu jen okoštujeme, tedy od každého vzorku si necháme rozlít mezi nás tři jednu deci vína, jsme se daly do práce všechny 🙂

Pořadí vzorků jsme nechaly na doporučení milé obsluhy a začaly překvapivě ne zcela suchým Sauvignonem 2017 z vinařství Tanzberg (13,5 % alk. 5,8 g/l cukru, 6,5 g/l kyselin). Velmi výrazná vůně, mučenka, tropické ovoce, předzvěst sladkosti, v chuti spíše tráva, marakuja… všeho až dost.

Následoval jediný opravdu suchý Sauvignon, ročník 2016, z vinařství Jana Stávka (13 % alk., 0,9 g/l cukru, 7,2 g/l kyselin). Výrazně lehčí vůně než první vzorek (naštěstí 😉 ), minerální, trávový. V chuti černý rybíz, zelenost, krásně svěží. Já ho připodobnila Cabernetu Blanc, Dáše připomněl Chenin Blanc 🙂 . Dlouhý ovocný závěr. Za mne osvěžující letní pití 🙂

Vzestupnou tendenci vzorků potvrdil následující Sauvignon 2015 od vinařtví Gottberg (12,5 % alk., 5,1 g/l cukru, 7,5 g/l kyselin). Vůně zpočátku trávová, později přecházela do petrolejových tónů. V chuti velmi plné, s komplexním delším závěrem.

Další vzorek byl Sauvignon vinařství Gala ročníku 2016 (13,5 % alk., 4,5 g/l cukru, 6,5 g/l kyselin), který zrál v akátových a dubových sudech. Měly jsme trochu obavu, zda sud nebude příliš vystupovat, nicméně obava byla lichá. Sudy byly pravděpodobně velmi jemně páleny, nebo byly již starší, protože vanilkové a kouřové aroma bylo cítit velmi lehce, nerušivě a dodalo vínu další rozměr. V chuti bylo víno svěží, trávové, s dotekem angreštu a bobulového ovoce. Závěr byl dlouhý, lehčí.

Posledním vínem bylo víno, které se samo hodnotí již svým jménem velmi vysoko – ÁČKO 😉 Jana Stávka, ročník 2016 (13 % alk., 13 g/l cukru, 7,1 g/l kyselin). Jedná se o cuvée odrůd Rulandské bílé, Sauvignon a Tramín červený. A fandí si právem 🙂 Květinová vůně, sladké ovoce. Přestože se jedná již o víno polosuché, cukr je dokonale zakomponován v chuti, nijak z ní nevystupuje a v souhře s vyšší kyselinkou dává plné a zároveň svěží víno s plným dlouhým závěrem.

Jak jsme byly zpočátku možná skeptické k nabízeným vínům, konečný dojem byl veskrze kladný. Degustace byla postavena tak, že každý další vzorek nabídl o něco víc než předchozí a většinu bych si nalila ráda ještě někdy v budoucnu.

 

Nalijme si čirého vína??

Nedávno jsem kamarádkám dala ochutnat naše netradiční víno.  Netradiční nejen odrůdou (Regent zatím myslím nelze zařadit mezi obecně známé odrůdy 🙂 ) ale i technologií. Jedná se totiž o víno, které lahvujeme přímo ze sudu bez síření, bez čiření a bez filtrace 🙂

Kromě toho, že jsem se dozvěděla, že jim víno chutná a že je baví 😉 , dočkala jsem se otázky, co to znamená, že víno je nečiřené.

Tak tedy pár slov k vysvětlení etikety „nečiřeno“ 🙂

Všichni znáte, jak vypadá čerstvě vylisovaná šťáva z jablek, pomerančů, mrkve a čehokoli dalšího. Je plná vůní, chutí a … je kalná. Nejinak je tomu u hroznového moštu, kvasícího moštu a následně mladého vína. Jsou doslova plné různých chuťových, vonných a barevných sloučenin, obsahují pevné částečky z hroznů a kvasinky.

Pokud necháte vylisovanou šťávu delší dobu stát, začne se čistit. Na dně se budou usazovat pevné částice a nad nimi bude více či méně čirá kapalina. Stejně tak je tomu u moštu a vína. Pokud je necháme dostatečně dlouhou dobu v klidu, dojde k usazení kalových částic a poté lze „odtáhnout“ (= odčerpat, stočit) čirou kapalinu. Nicméně…

Čištění vína fyzikální cestou, tedy samovolným usazováním kalů a následným stáčením je poměrně zdlouhavé, ne vždy se víno vyčistí dokonale a nedochází k jeho stabilizaci. Proto pokud vinař chce mít jiskrné, čiré víno (což se stále víceméně předpokládá u přívlastkových vín),  celý proces vezme do svých rukou a víno vyčiří.

Při čiření je do vína zamícháno čiřidlo, látka, která na sebe naváže (chemicky či fyzikálně) částice způsobující zákal, tyto „slepence“ spadnou ke dnu, kde se usadí a následně se stočí čiré víno. Jako čiřidlo se používají různé látky od minerálních (bentonit, kaolin) přes organické rostlinného či živočišného (vyzina, albumin, kasein)  původu (zde bych připomenula Víno a zvíře) až po syntetické. Vinař musí vědět, jakou povahu mají kalové částice a podle toho správně zvolit čiřidlo.

Pokud tedy na etiketě najdete, že se jedná o nečiřené víno, mělo by to znamenat, že nebylo použito žádné čiřidlo, tedy se víno vyčistilo samo. Co není jisté, je míra kalnosti vína. I víno nečiřené může být velmi čiré.

Dvě různě kalná vína.

Jak jsem zmínila na začátku článku, mladé kalné víno je „plné vůní  a chutí“ a je poměrně velkým uměním vinaře najít správnou míru čiření vína, aby výsledné víno nebylo ochuzeno o vše voňavé a chutné v něm.

-pav-

 

Cit pana vinaře pro barvu

K čemu vinař potřebuje barvocit?

Tak v první řadě na to, aby mohl svoje vína krásně a vzletně popsat. Je přeci rozdíl, zda pijete víno rubínové či granátové barvy, zda jsou v něm zlaté či citronové odlesky a zda je růžové lososově či malinově 😉

Ale vážně, barva vína nám může leccos prozradit o jeho kvalitě, zejména pokud je příliš  nevýrazná nebo naopak příliš výrazná. Červená vína časem barvu ztrácejí, naopak vína bílá  s dobou zrání barvu získávají. Je tedy dobré dát si pozor na mladá bílá vína tmavě zlatých až jantarových odstínů, naopak u červeného staršího vína je ztráta barvy přirozená a na kvalitě vínu nutně neubírá. Pokračování textu Cit pana vinaře pro barvu

Co se děje, když se nic neděje :)

V minulém článku o řezu révy vinné jsem se zmínila, že „ve sklepě čekáme, jak se nám vína vyvinou“… No, sice čekáme, ale pečlivě pozorujeme a ochutnáváme.

Pokud se před někým zmíním, že se ve vinařství pravidelně ochutnává víno, setkávám se buď s nadšením, jak skvělé musí být popíjet si různá vína v pracovní době, nebo naopak s despektem, co to je jako za práci, popíjet si v pracovní době, a že to by se jim také líbilo.

Na první pohled je lákavé si posedět u vína v pracovní době, ale věřte, že se jedná opravdu o práci 🙂 Že se vám tomu nechce věřit? Pak se se mnou  vydejte na technologickou ochutnávku. Pokračování textu Co se děje, když se nic neděje 🙂