Jsme v nejhektičtější části vinařova roku. Sklizeň se táhne již dva měsíce, jsou prodány hektolitry burčáku , ve vinařství kvasí vína všech barev, mladá vína jsou již připravena na nalahvování a na vinici čekají na sklizeň ty nejpozdnější (a přiznejme si i nejodolnější) hrozny. A u nás to je mimo jiné Rulandské modré.
Už od léta mě sociální sítě zásobují informacemi jak „cool“ je mít kabelku na víno nebo si vzít na výlet s kamarádkou sebou víno v plechovce a tak jsem se rozhodla zjistit, jak to v současné době s vínem a jeho obaly je.
Klasickým (a otevřeně hned v úvodu přiznávám, že dle mého názoru nepřekonatelným) obalem na víno je bezesporu sklo – tedy skleněná lahev. Nemusí mít nutně obvyklou velikost o obsahu 0.75, respektive 0.7 litru ani nemá předepsanou jednotnou formu. Tvar lahve je například poznávacím znamením pro vína z Bordeaux nebo Burgundska. Pokračování textu Víno nejen v lahvi
V následujícím dvoudílném průvodci se podíváme blíže na další typ dolihovaného vína, na portské. Portské každý zná, je to sladké dolihované víno nejběžněji červené barvy. Vzniku portského vína pomohli v průběhu 18. století zejména Britové, kteří si z Portugalska dováželi červená vína lodí. Víno se však cestou kazilo, a proto do něj začali přidávat před cestou brandy a později ji začali dokonce přidávat do vína ještě během jeho fermentace. Asi tak nějak vzniklo sladké portské víno 🙂 . Nynější značky portského: Croft, Warre, Taylor a další, vznikly z původních britských lodních přepravců sídlících v ústí řeky Douro a existují dodnes. Pokračování textu Začátečníkův průvodce portským
Již jsme se seznámili s klasifikací vín podle cukernatosti vstupní suroviny, tedy hroznů (hroznového moštu). Tato klasifikace vzbuzuje v mnohých dojem, že čím vyšší cukernatost hroznů, tím kvalitnější víno. Určitě je to u mnoha vín pravda, ale není to pravidlo.
Už jsem se zmínila o zatřizování vín, kterým musí projít každé víno, které chce mít vinař označeno jako jakostní, či víno s přívlastkem. A zde je onen zakopaný pes očekávané kvality. Pokračování textu Lze vyčíst kvalitu vína z etikety?
Dnes bych vám ráda představila sherry, neprávem opomíjená výborná vína. Sherry je skvělým společníkem pro všechny druhy pokrmů a všechny příležitosti (podobně jako šampaňské). Možná vás překvapí, že většina sherry není sladká, ale suchá. Někteří říkají, že se k sherry musí člověk postupně propít, podobně jako projíst k olivám.o
Sherry pochází ze španělské Andaluzie a může být vyráběno výhradně v oblasti tzv. sherry trojúhelníku, který se rozkládá mezi třemi městy Jerez de la Frontera, Sanlúcar de Barrameda a El Puerto de Santa María. Zvláštností této oblasti je specifická bílá půda „albariza“ s vysokým obsahem vápníku, kde se velmi daří hlavní odrůdě Palominu. Pro výrobu sherry jsou povoleny pouze tři bílé odrůdy – Palomino pro sherry suchá a Muškát Alexandrijský (Moscatel) a Pedro Ximenez pro sherry sladká. Pokračování textu Sherry
Jak už víme, v bobulích révy vinné najdeme dva základní cukry, fruktózu a glukózu. Při kvašení se díky kvasinkám cukr přeměňuje na alkohol a vzniká navíc oxid uhličitý (jehož přítomnost jasně cítíte v burčáku, v hotovém vínu už byste ho najít neměli) a teplo (o nádobu s kvasícím moštem byste si krásně zahřáli ruce 🙂 ). Podle možností a potřeb vinaře, podle kvality hroznů a podle podmínek při výrobě může ve výsledném víně zůstat různé množství cukru, případně žádný.
Podle toho, kolik cukru bylo při sklizni v hroznech (resp. moštu), může vinař označit svoje vína přívlastkem – kabinet, pozdní sběr, výběr z hroznů, výběr z bobulí. Toto označení na etiketě není povinné.
Povinným údajem oproti tomu je obsah cukru ve finálním víně. Tento obsah se nicméně neuvádí v gramech cukru na litr vína, ale pomocí pojmů suché, polosuché, polosladké a sladké. Pokračování textu Jak sladké víno si kupuji?
Začalo to v roce 1882 v německém Geisenheimu, odkud si profesor Hermann Müller během svého působení ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu odvezl 150 semenáčků vinné révy, aby se jeden z nich po devíti letech šlechtění stal základem nové odrůdy – známé u nás pod jménem Müller Thurgau. Jedná se o nejstaršího novošlechtěnce révy vinné a jeho název vzniknul spojením profesorova příjmení a jeho rodného švýcarského kantonu Thurgau. Pokračování textu Chudák „Müllerka“
Asi už vám někdy doma zbyla nedopitá lahev vína a přemýšleli jste co s ní, dali jste jí do lednice a pak si nebyli další den jisti, zda je víno ještě v pořádku a pitelné.
Po otevření lahve přichází víno do kontaktu se vzduchem a začíná proces oxidace. Provzdušnění či dekantování může vínu zpočátku prospět a pomoci rozvinout jeho chuť, delší kontakt vína se vzduchem však víno ničí, oxiduje.
Podle magazínu Decanter vydrží vína otevřená s ohledem na jejich styl i několik dnů. Běžně 3-5 dnů, šumivá vína vydrží kratší dobu, 1-3 dny a dolihovaná vína vydrží i několik měsíců. Pokračování textu 8 tipů, co s nedopitou lahví vína
Vloni jsme na zářijových gastronomických slavnostech prodávali burčák. Češi nadšeně popíjeli, cizinci se vyptávali a po ochutnání nadšeně popíjeli 🙂 Byla jsem ale překvapena, kolik Čechů se zaposlouchalo do výkladu o tom, co to je burčák, jak ho skladovat, jak dlouho vydrží a kolik je v něm alkoholu.
Předně: Burčák je označení pro částečně zkvašený hroznový mošt, který je vyroben z hroznů z České republiky. Pokud vinař hrozny doveze ze zahraničí, nemůže označení burčák použít. To je jeden z důvodů proč se v srpnu setkáte s částečně zkvašeným hroznovým moštem, ale s burčákem výrazně méně – hrozny na burčák totiž v dostatečném množství v ČR ještě nedozrály 🙂 Pokračování textu Už je tu zas burčáku čas 🙂
Přestože drtivá většina vyráběných vín spadá do kategorie červené-bílé, barevný svět vína je podstatně komplexnější a běžnému konzumentovi umí někdy zamotat hlavu. Sama si ještě živě vybavuji situaci, kdy jsem v jedné malostranské kavárně dostala na stůl sklenku oranžového vína z odrůdy Tramín červený (z něhož jsem tradičně čekala víno bílé).
Výslednou barvu vína ovlivňují především dva faktory – použité hrozny (odrůda) a proces jejich zpracování. Pokračování textu Než víno „přizná barvu“