Archiv pro štítek: etiketa

Průvodce vinařskými regiony – Španělsko (II. část)

Dnes ještě chvíli zůstaneme ve Španělsku. Projděme se virtuální pyramidou kvalitativních úrovní vín pěkně směrem odspoda nahoru. Základ pyramidy tvoří kategorie Vino pro vína bez CHZO1/CHOP2, dříve se nazývala Vino de Mesa – stolní víno. Jsou to vína vyráběná z neklasifikovaných vinic či hroznů. Pro první díl článku o Španělsku klikněte zde.

Dalším stupněm je kategorie Vino de la Tierra (VdlT). Víno pro VdlT musí pocházet z jedné vybrané oblasti, je to víno s CHZO1 – obdoba našeho zemského vína. Pokračování textu Průvodce vinařskými regiony – Španělsko (II. část)

Průvodce vinařskými regiony – Španělsko (I. část)

Dnešní díl průvodce vinařskými regiony nás zavede do Španělska. Se svými 969 tisíci hektary vinic je Španělsko vinařskou velmocí číslo jedna. Dlouhodobě se též drží v první trojce světových výrobců vína spolu s Francií a Itálií. Pro srovnání připomenu, že u nás máme jen něco “málo” kolem 20 tisíc ha vinic. Pokud se tedy chystáte do Španělska za vínem, máte k dispozici opravdu nepřeberné množství regionů a vinařství, která můžete navštívit.

Španělsko je velmi rozlehlá země s různými typy podnebí, což umožňuje výrobu různých stylů vín. Včetně Baleár a Kanárských ostrovů má Španělsko 17 autonomních administrativních regionů a snad v každém z nich víno vyrábí, každý si tedy může najít to své, lehké nebo plné, tiché či šumivé nebo dezertní či dolihované víno. Pokračování textu Průvodce vinařskými regiony – Španělsko (I. část)

Co se dozvíme z etikety rakouského vína?

V dnešním dílu se podíváme na vína ze sousedního Rakouska.

V Rakousku se pěstují jak odrůdy mezinárodní, tak odrůdy původní, mezi které patří např. Grüner Veltliner, Zierfandler či Rotgipfler. Některé z nich se rozšířily i do jiných zemí. Z celkové osázené plochy přes 45 tisíc hektarů jsou ⅔ osázeny odrůdami pro výrobu bílého vína. Mezi nejznámější a také nejpěstovanější odrůdy patří Grüner Veltliner (Veltlínské zelené), s velkým odstupem za ním následuje Ryzlink. Další rozšířené bílé odrůdy jsou Chardonnay, Sauvignon Blanc, Welschriesling (Ryzlink vlašský) a Weissburgunder (Rulandské bílé čili Pinot Blanc). Zbylá ⅓ je osázena odrůdami pro výrobu vín červených, např. Blauburgunder (Rulandské modré čili Pinot Noir), Zweigelt, Blaufränkisch (Frankovka), St. Laurent (Svatovavřinecké). Pokračování textu Co se dozvíme z etikety rakouského vína?

Co lze vyčíst z etikety německého vína

Německo se může pochlubit několika vinařskými “nej”. V regionu Rheingau se nachází jedno z nejstarších kontinuálně fungujících vinařství, Schloss Vollrads. První zmínky o něm sahají až do roku 1211. Dalším historickým vinařstvím ve stejné oblasti je Schloss Johannisberg, kde se nachází nejstarší ryzlinková vinice. V moselském regionu zase nalezneme nejstrmější vinici v Evropě, Calmont se sklonem 60 %.

Zdroj:Wikipedie.com Pokračování textu Co lze vyčíst z etikety německého vína

Průvodce vinařskými regiony: Maďarsko

Dnes se virtuálně projdeme Maďarskem.

V oblasti dnešního Maďarska se pěstuje réva již od dob starých Římanů a výtečné sladké Tokajské zde vyráběli dlouho před tím, než vůbec existují první zmínky o věhlasném francouzské Sauternes či německém Rheingau. Maďarská vína byla velmi žádaná i na královských dvorech, Ludvík XV. prohlásil o Tokajském “Vinum regum – rex vinorum” neboli “Víno králů – král vín”.

V období komunismu byla většina produkce vína pod taktovkou státu, který kvalitu obětoval ve prospěch kvantity. V posledních několika dekádách se maďarské vinařství postupně a úspěšně regeneruje. Pokračování textu Průvodce vinařskými regiony: Maďarsko

Průvodce vinařskými regiony: Itálie (II.část)

V předchozí části článku jsme se seznámili se značením a klasifikací italských vín. Dnešní cestu Itálií začneme na severozápadě v regionu Piemont a budeme pokračovat směrem na východ přes regiony Trentino – Alto Adige a Veneto. Dále zamíříme přes střed Itálie a regiony Emilia Romagna, Toskánsko, Abruzzo až k Marche. V jižní Itálii se podíváme do regionů Campanie, Puglie a Sicílie. Projdeme si regiony a apelace, ze kterých jsou vína celkem běžně k dostání i u nás.

Mapa vinařských regionů Itálie. Mimo názvy nejpěstovanějších odrůd obsahuje vizuální informaci o tom, zda region produkuje více odrůd bílých či modrých. Zdroj:vinepair.’com

Pokračování textu Průvodce vinařskými regiony: Itálie (II.část)

Průvodce vinařskými regiony: Itálie

V několika dílech malého průvodce vinařskými regiony se podíváme do tradičních vinařských oblastí Evropy. Dnes to bude Itálie, což je region bohatý na původní odrůdy, které v jiných zemích nalezneme jen zřídka. V Itálii je přes 400 samostatných apelací a nejen proto se Itálie dlouhodobě umisťuje na předních příčkách evropské produkce a exportu vína. Dle statistických údajů za rok 2017 z italské Wine Central je Itálie v produkci vína třetí, za Španělskem a Francií a taktéž nechybí ani v první trojce v exportu vín, kde je druhá za Španělskem a o velký kus před třetí Francií. Itálie vyprodukuje ročně přes 43 milionů hektolitrů vína, pro porovnání Česká republika vyprodukuje pouze 650 tisích hektolitrů vína. Společným pojítkem italských tichých vín je to, že jsou suchá a svěží, víno se zbytkovým cukrem je buď šumivé nebo víno dezertní.

Co nám prozradí etiketa? Toto už naťukla Pavlína v jednom ze svých článkůV EU pravidla říkají, které údaje na etiketě jsou povinné. Z italské etikety se navíc dozvíme do jaké ze tří kvalitativních úrovní víno patří – Vino, IGP nebo DOC/DOCG. Čím vyšší kvalitativní úroveň, tím vše podléhá přísnějším podmínkám, jak pěstování révy tak výroba vína. Mezi přísnější podmínky patří například nižší výtěžnost hroznů, omezení pouze na vybrané a schválené odrůdy a tato omezení zvyšují cenu výsledného vína. Hrozny pro vína pod označením DOC a DOCG musí být 100 % sklizeny v uvedené oblasti a hrozny pro vína s označením IGT/IGP musí z uvedené oblasti pocházet minimálně z 85 %

Na italských vinných etiketách se často setkáváme i s následujícím označením:

  • Classico, toto označení nás informuje o tom, že víno bylo vyrobeno z hroznů pocházejících z původních historických center těchto DOC či DOCG regionů. Z regionů např. Chianti Classico
  • Superiore nám říká, že víno obsahuje vyšší objemové % alkoholu než jeho standardní verze bez tohoto označení. Rozdíl činí 0,5 – 1 %.
  • Riserva informuje, že toto DOC či DOCG víno určitou dobu vyzrávalo, obvykle 2 roky a déle než bylo uvedeno na trh, dle specifických podmínek jednotlivých DOC a DOCG.

V druhém díle se spolu projdeme Itálií nejprve od západu na východ a dále budeme pokračovat směrem na jih.

Na zdraví!

-dag-

Pozn.: O klasifikaci VOC vín píše Lucka zde.

Setkání s vinným snobem

Moje první setkání s vinným snobismem (pokud nepočítám arogantní chování některých someliérů v restauracích, které bylo zejména v 90. letech poměrně rozšířené) je spojeno s knížkou Harryho Eyrese „Jak blufovat o víně“. Shodou okolností jsem před pár lety absolvovala ochutnávku stejného názvu v jedné vinotéce v centru Prahy a dozvěděla se na ní mimo jiné, že je “cool” odplivnout vzorek na 2 metry a žena by při pití vína měla partnerovi submisivně odhalovat zápěstí (nepodařilo se mi přitom napít, buď jsem naprosté dřevo nebo málo submisivní ?). Nakolik získané poznatky odpovídají původnímu záměru autora knihy se mi vypátrat nepodařilo, po přečtení několika stránek jsem ji odložila… Pokračování textu Setkání s vinným snobem

Lze vyčíst kvalitu vína z etikety?

Již jsme se seznámili s klasifikací vín podle cukernatosti vstupní suroviny, tedy hroznů (hroznového moštu). Tato klasifikace vzbuzuje v mnohých dojem, že čím vyšší cukernatost hroznů, tím kvalitnější víno.  Určitě je to u mnoha vín pravda, ale není to pravidlo.

Už jsem se zmínila o zatřizování vín, kterým musí projít každé víno, které chce mít vinař označeno jako jakostní, či víno s přívlastkem. A zde je onen zakopaný pes očekávané kvality. Pokračování textu Lze vyčíst kvalitu vína z etikety?

Jak sladké víno si kupuji?

Jak už víme, v bobulích révy vinné najdeme dva základní cukry, fruktózu a glukózu. Při kvašení se díky kvasinkám cukr přeměňuje na alkohol a vzniká navíc oxid uhličitý (jehož přítomnost jasně cítíte v burčáku, v hotovém vínu už byste ho najít neměli) a teplo (o nádobu s kvasícím moštem byste si krásně zahřáli ruce 🙂 ). Podle možností a potřeb vinaře, podle kvality hroznů a podle podmínek při výrobě může ve výsledném víně  zůstat různé množství cukru, případně žádný.

Podle toho, kolik cukru bylo při sklizni v hroznech (resp. moštu), může vinař označit svoje vína přívlastkem – kabinet, pozdní sběr, výběr z hroznů, výběr z bobulí. Toto označení na etiketě není povinné.

Povinným údajem oproti tomu je obsah cukru ve finálním víně. Tento obsah se nicméně neuvádí v gramech cukru na litr vína, ale pomocí pojmů suché, polosuché, polosladké a sladké. Pokračování textu Jak sladké víno si kupuji?